Den druhý

Tak vám musím říct, že mi ráno bylo trochu smutno... žádné další chlupaté koule se v našem doupěti nevyskytují, takže jsem se spokojil s plyšáky, chvíli jsem se je snažil oživit a když to nevyšlo, žďuchnul jsem paničku do chodidla, aby laskavě nechrněla a věnovala mi svou pozornost. Pomsta přišla téměř záhy, protože panička sice vyskočila z postele jako když do ní blesk uhodí, nicméně místo láskyplného ožužlávání mě čekala další procházka. Ale abych byl spravedlivý, musím říct, že už se mi to venku líbilo víc než včera.. Trochu jsem si začuchal, počůral vzkazy od ostatních psů v ulici a pokusil se vyplašit holuba (to jediné mi kvůli té děsné paničce nevyšlo). Pak jsem konečně dostal vytouženou snídani a ponořil se do říše psích snů.

Odpoledne bylo ještě o něco náročnější, chvíli jsme si zase pohráli, prošli se po venku a pak jsem se snažil pochopit, co to po mě ta bláznivá ženská s piškotem v ruce chce... No joooo, už to mám. Když ona zvedne ruku a já si hned pak položím zadek na zem, dostanu piškot. Možná to má i nějakou souvislost s tím slovem "sedni", co mi pořád opakuje. No nevím, každopádně mi to ale - soudě podle jejího nadšení- docela jde;)

Pak už se, myslím, nic zvláštního nestalo.. pouze jsem v nestřežené chvíli ukradl ponožku, která byla na cestě do prádelního koše, ale jak už to u každé dobré zábavy bývá - panička mi ji zkazila:(