Poprvé ve Stromovce

Pejskové širého světa, to vám byl dnesk den! Hned po ranním čtení zpráv jsem potkal krásnou bordeří slečnu, které jsem se taky moc líbil (aby ne, jsem fešák), tak jsme si pěkně pohráli a sesbírali trochu pražské špíny do kožíšku. Pak jsem si dal zaslouženého šlofíka, poobědval (hernajz, vysvětlete někdo té mojí dvounožce, ať mi dává raději to, co má v misce ona!) a vyrazil znovu do víru velkoměsta. A to doslova.

Panička mě vzala do takového hrčícího vozítka, které pořád zvoní a jezdí to po zvláštních trubkách. Bylo tam hodně dalších dvounožců, páchlo to tam jako v nejhorším psím doupěti a pořád na mě někdo šišlal, z čehož já jsem byl sice nadšený, nicméně panička byla na mrtvici. Když nás to vozítko zase vyfrklo, nestačil jsem kulit oči. Kolem nás bylo tolik věcí! Dvounožci, pejsci, pak zase dvounožci na roztodivných kolečkách a na závěr opět dvounožci, leč ve štěněcím vydání. Chvíli jsem se rozkoukával a pak se neohroženě vrhnul vpřed. Pěkně jsem si pohrál v trávě, seznámil se s několika dalšími kamarády a úspěšně jsem se zdokonaloval v umění vyloudit z kolemjdoucích svačinu. Málem mi to i vyšlo, ale bachařka, která mě držela na vodítku, mi to zatrhla, což mi přijde pěkně nespravedlivé, jelikož ona sama si dopřála kelímek plný nazlátlého moku. Naštěstí měla tolik rozumu, že mi z něj nedala napít, mám totiž za to, že bychom ten nápoj mohli poté spatřit ještě jednou.

Nechci se chlubit, ale na celém výletě jsem obstál víc než dobře. Až na malý incident s pánem, který strašně křičel a mě se to ani za mák nelíbilo. Panička sice tvrdila, že nekřičí na mě,  zve prý štěněcí dvounožce na nějakou atrakci či co, ale já vím svoje.. Určitě mu někdo snědl svačinu a pesvíproč si myslel, že jsem to byl já. Jistota je jistota, takže jsem stáhnul ocas a pelášil pryč rychlostí závodního chrta. Panička mi sotva stačila (měla by začít trénovat, měkota).

Cestu zpátky mám trochu zamlženou, ale určitě jsem si vedl dobře.  Večer jsem měl v plánu ještě pár lumpáren, ale zavírala se mi očka, takže jsem se sotva vzmohl na jeden pokus o ustlání si v posteli. Ale ať si ta přechytralá dvounožka nemyslí, že mě takhle jednoduše přelstí. Hned zítra jí ukážu, kdo je tady pán:)