První den

Apríííl. Jaký to krásný den! Naši dvounožci, kteří se pesvíproč považují za naše páníčky (no vážně jsem je to několikrát slyšel říkat!) se v tento den obvykle baví roztodivnými žertíky, které si na sebe vymýšlí. A tak když mě naložili do toho příšerného obra na čtyřech kolech a říkali něco v tom smyslu jako "jedeme domů, Teddíku", považoval jsem to za dobrý žert. A u všech psů, oni to mysleli vážně!

Přivezli mě do jejich doupěte, kde mi milostivě připravili na uvítanou Pribiňáka, ukázali mi můj budoucí pelíšek (tady jistě došlo k omylu, jsem si jistý, že postel je pro mě příhodnější místo) a vybalili na mě spoustu hraček. Chvíli jsem si tedy pohrál, abych jim uděla radost a hned na uvítanou jsem jim počůral koberec. No co, jen ať hned vědí, s kým mají tu čest.

Odpoledne se panička rozhodla, že je čas na první krátkou procházku terénem. Nejsem žádný zbabělec, takže jsem se do náruče snažil dostat asi jen 98% prochajdy. Zbývající dvě procenta zabrala snaha servat si obojek z krku. A pak vám nevím.. lehl jsem si do toho prozatimního pelíšku (pořád pokukuju po posteli) a usnul...